Krásný to večer. Vzduchem se ozývají skřeky racků, slabý vítr si pohrává se zrnky písku a mraky chvilkami zakrývají slábnoucí rudé slunce a rozjasňující se půlměsíc. Většina lidí dbá na varování správců a pláž před západem slunce opustila. Sem tam se nějaký ten zatoulaný páreček nebo houfek kamarádů objeví, ale jak rychle se objevili tak k mému štěstí i stejně rychle zmizí. Na svých vycházkách mám ráda samotu a klid. Ten mám i v lese, ale neustále se koukat na směs zelené a hnědé omrzí když ji vidíte 24 hodin denně, 7 dní týdně. Taky hluk se tam odráží víc než u pláže kde veškerý zvuk pohltí vlny narážející na břeh. Od moře jde i mimo zvuk nepostradatelný ledový vítr, ochlazující už tak studený večerní Kanadský vzduch. Vrátím se ze svých myšlenek o počasí a zachumlám se hlouběji do svého starého svetru a přes látku kapsy si ze zvyku nahmatám nůž. Stále tam je, studený a těžký, čekající na své použití. Ještě jednou se podívám na obzor a pak opustím místo u zábradlí nad pláží, kde jsem pár desítek minut stála, a pomalým krokem rozejdu ke schůdkům na samotnou pláž. 

Přišel sem. Ani nevěděl proč prostě jen přemýšlel nad smyslem života protože žádný neviděl. Díval se jen jak tam racci poletují a v děšti přemýšlel proč zrovna on musí být na tomto mizerném světě plného zla a špíny. Kéž by mohl být jeden z těch racků. Nemusel by se držet jednoho místa a kdyby ho někdo štval prostě by odletěl. Nebavilo ho to na tomto světě. Sedl s a dal nohy do vody. Díval se na tu čistou vodu. Možná by do ní i rád skočil a zaplaval si. Přeci jen dlouho takto neplaval a tak ho to napadlo ale přišlo mu to jako blbost. Když se dostal dál od myšlenek všiml si nějaké ženy která tam nejspíš i byla dříve než on. Tedy nejméně mu to tak přišlo . Nějak to ale ani neešil a chvíli si říkal jak dlouho tam asi je a případně zda ho sleduje nebo něco podobného. Přemýšlel zda ji má oslovit ale chvíli ji jen sledoval.

Netrvalo to ani pět kroků a už jsem měla písek v botách. I když mi písek až tak moc nevadí, sehnu se a boty si sundám. Chození na boso je stejně o mnoho více pohodlnější. Chvíli stojím na místě a vychutnávám si studená zrnka písku mezi prsty u nohou. Asi riskuju že stoupnu na nějakou jehlu zahrabanou v písku a chytnu každou pohlavní nemoc která existuje ale sázím na své štěstí. 
Jak jsem se narovnala tak jsem si všimla osoby sedící u vody. Byl tu už chvíli ale byl trochu dál a tak jsem mu předtím nevěnovala moc pozornosti. Teď ale vidím že mě sleduje. Z této dálky jsem neviděla jak je vysoký ale vypadal dost hubeně. Lidskou oběť ale teď nepotřebuji, nemá smysl teď přemýšlet zda mám šanci ho sundat když ho napadnu. Nějaký čas s ním držím oční kontakt. Ať už z něj dostanu nějakou reakci nebo ne, odvrátím se a obhlédnu kam se vydat dál. Napravo i nalevo byly párečky a skupinky lidí... Domů se mi nechce, budu sdílet prostor s osamělcem. Udělám krok a šlápnu na prázdnou mušli. Měla zajímavou barvu. střípek zvednu a dám si ji do ruky s botami. K ničemu mi není ale je pěkná. Můžu chodit po pláži a sbírat mušle jako normální člověk, proč by ne. Vyhodit je můžu vždycky. Rozejdu se a začnu hledat zda nenajdu podobnou ale nerozbitou.

Díval se okolo a viděl ty zamilované párečky s kterým mu jen bylo blbě a řekl si že stejně to je k ničemu když dřív nebo později stejně nějak zemřou. Neví proč ale nejvíc ho zaujala zrovna Ovidia Czerny. Možná proto že to byla jediná žena která tam neměla partnera. Možná byla sama ale to mu bylo docela jedno a pomalu šel za ní. Též si řekl že bude lepší chodit bez bot ale rozmyylel si že za ní půjde. Jen přemýšlel že pokud jo tak jak by ji měl oslovit a jak by měl navázat konverzaci. Přeci jenom mu připadala jako asi ten nejsympatičtější človek na této pláži. Začal hledat taktéž nějaké mušle. Ne že by kopíroval ale mohl by si nějak vyzdobit svůj pokoj nebo něco ve svém domě. Ale furt jeho pozornost přitahovala Ovidia Czerny ani neví proč...

Většina mušlí co jsem našla bylo už rozbitých nebo byly nezajímavé. Nic překvapivého vzhledem k tomu, že je večer. Všechny co by za něco stály už vzali jiní. Lepší bude se dívat u vody, tak se tam i rozejdu. Až do moře ale nejdu, namočit si k večeru cíp sukně opravdu nechci. Přiblížím se k břehu jen tak, aby mi vlnky občas ošplouchly kotníky. 
Muž se zvedl a začal chodit po pláži jako já. Po chvilkách po mě pokukoval ale já ho ignorovala. Osobně si nemyslím že bych byla nějak přespříšerně atraktivní ale lidem se může líbit kde kdo. I tak po mě lidi většinou pokukují protože jim od pohledu nezpadám do jejich pevně stanoveného sociálního chlívečku nebo přemýšlejí jestli jsem pro ně hrozbou nebo budu lehká oběť. Smutné je že to poslední se týká nejedn nadpřirozených ale i lidských mužů. Tento muž se ale nezdál že by mě odsuzoval nebo posuzoval, spíš jakoby se rozhodoval. Chvilku to dokonce vypadalo že půjde za mnou ale pak změnil směr. Ať už jsou jeho záměry jakékoliv, já je zjišťovat nebudu. Jestli jeden z nás začne konverzaci, bude to on. Já si budu hledět svého a dál hledat neužitečné mrtvolky mořských měkkýšů.