Většinou se ne potuluje tak daleko od svojí chatky v lese ale prostě mu to nedalo a i když byl ve hradu asi milionkrát stejně ho potřeboval znovu navštívit, probudil se opřený o starou popraskanou zeď, párkrát zmateně zamrkal a pohladil Boba sedícího jemu na rameni po hraběte, Bob se oklepal a slezl mu do klína "já vím že máš hlad ale nemám moc sílu na lov čehokoliv tak že dneska asi oběd nebude" zasmál se a jen hleděl na zeď naproti němu

Rozhodl jsem se zase jednou vypadnout ze základny sám, bez svého psa, abych si pročistil hlavu a snad se i vzpamatoval z událostí za poslední dobu. Měl jsem v hlavě nepořádek a bylo potřeba se sebrat a zjistit co sám chci. Vzal jsem si sebou i lovecký nůž, víc jsem nepovažoval za nutné, protože jsem neměl v úmyslu zabíjet, měl jsem ho spíš na obranu. Možná jsem měl jít spíš do baru, dát si nějaký drink a seznámit se s někým, kdo by mě trochu postrčil správným směrem, jenže jakožto lovec, musel člověk přemýšlet jestli má vedle sebe člověka nebo nadpřirozeného, obzvlášť, když ten vedle vás věděl co jste zač. Během mého přemýšlení mi tak nějak došlo, že by vlastně rvačka nemusela být úplně špatným odreagováním. Nakonec jsem to ale vyvrátil a místo toho se soustředil na cestu a na své okolí. Bezhlavé toulání se po lese skončilo u ruin hradu. Dlouho jsem tu nebyl jen tak. Rozhodl jsem se že si ho trochu projdu a během toho jsem zaslechl a nakonec i narazil na někoho dalšího. Zastavil jsem se kousek od něj a rozhlédl se, protože mi nebylo jasné, ke komu vlastně mluvil, kolem ale nikdo nebyl. "Zdravím..." Promluvil jsem nakonec. Moc dobře jsem slyšel co říkal a napadlo mě, že by mohl být nadpřirozený. Nebylo by na škodu to zjistit... "Tak trochu jsem zaslechl co jsi říkal... S tím lovem bych mohl pomoct." Nabídl jsem opatrně, stále jsem nevěděl co je zač a ani jestli je tu sám. Možná by mi to právě lov prozradil. Teď už jen záleželo jestli ví on co jsem zač já...

**"ahh, ahoj?, vážně? Jsi docela kontaktní tvor jak tak koukám" Zvedl se a došel k němu "jmenuje se Jery, jaké jméno nosíš ty**" Zasmál se nad tím že mluví jako dement a podal mu ruku, usmál se a hleděl mu do očí nezná mě a chce mi pomoct s lovem? Nevím ale budu si dávat pozor, určitě to buď mít háček gekon si stále zůstal na Jeryho rameni a hleděl upřeně před sebe měl bych mu věřit? ptal se sám sebe

Byl očividně docela překvapený mou nabídkou, ale přijal jí. Dokonce byl přátelský a představil se, nebylo moc lidí, jako on, jen jestli to nebyla jen hra... "Spíš záleží na tom koho potkám." Pousmál jsem se a krátce si ho prohlédl, když se zvedl a došel ke mě. Byl mladý, nejspíš věkem kolem mě,takže jsem věřil, že si budeme alespoň trochu rozumět. Čeho jsem si ale předtím nevšiml byla ještěrka na rameni. "Jsem Zacky... Rád tě poznávám." Podal jsem si s ním ruku a stejně jako on, jsem se mu díval do očí, i když jsem sem tam očima zabloudil k ještěrce. To jak se smál mě donutilo se usmát taky. Asi jsem potřeboval nějakou veselou osobu kolem sebe. Každopádně teď byl čas na lov, ke kterému jsem se nabídl. "Co normálně lovíš?" Zeptal jsem se, protože mi nebylo úplně jasné, co měl na mysli a hlavně jsem si nebyl jistý k čemu to chce.

**"těší mě Zacky" usmál se a stále se utápěl v jeho krásných očích, pak dal ruku za hlavu a podrbal se na týlu hlavy "no.... Tak nějak všechno co je, víš v divočině si nemůžeš moc vybírat, ale takový jelen nebo dokonce daněk by bylo úžasné, a ty si lovec? Nebo tak něco? Čistě proto jestli s tím máš zkušenosti**" stále si držel úsměv a gekonek si skočil z Jeryho ramene na Zacky ho " Božíčku!, promiň moc se za něj omlouvám " nevěděl zda ho sundat nebo počkat jak si s tím Zacky poradí, jen tam tak máchal rukama a nevěděl co dělat*

Bylo fajn dostat odpověď na všechny své otázky pak se uklidnil a dal ruce k tělu, přesunul se vedle něj a zařadil se jako že už půjdou "je to gekon létavý, a jmenuje se Bob" trošku se začervenal když věděl že má jeho společník také rád zvířata "no.... Nevím jestli by bylo ode mě slušné a zdvořilé tě ho nechat vláčet celou cestu" zase si dal ruku za hlavu a podrbal se na týlu stále s nepatrně červenými tvářemi

Když se zařadil vedle mě, rozešel jsem se spolu s ním do lesa. Po cestě jsem sledoval převážně cestu, kdybych viděl stopy nějakých zvířat. "Nazdar Bobe." Usmál jsem se na gekona, i když jsem si spíš připadal jako magor a pak se podíval na Jeryho, který se momentálně asi červenal. Nebylo to pořádně poznat, ale nějaká změna tam byla. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, protože jsem si nebyl jistý čím to je. Možná jsem řekl něco špatně? "Asi bych ti ho měl vrátit..." Poznamenal jsem. "Při lovu bych nevěděl co s ním." Usmál jsem se rozpačitě a dal jsem Jerymu gekona zase na rameno. "Ty tu žiješ?" Zeptal jsem se. Zdál se jako fajn člověk a chtěl jsem se o něm dozvědět trochu víc.

usmál se a gekonek si zalezl do kapuci kterou měl Jeryho na mikině "přímo tady ne ale kousek odsud, a vůbec jak mám vědět že si mě pak nenajdeš a nepokusíš se mě zabít, a obzvlášť když jsem Magin" chytl se za pusu a otočil se k němu zády už je to jedno stejně jsem to řekl a stejně když to nebude lovec tak je to jedno zase se na něj otočil a zvedl hlavu a hleděl mu do očí "víš..... Nemám jistotu ale myslím si že lovec nebudeš. ... Nebo si jen sakra dobrý lovec..... Přeci jenom musím být cítit magii a nadpřirozenem, ach jo, kdybych tu schopnost nikdy ne aktivoval už by mohli být po mně**" Houpal tělem a nadával na sebe, pak se zastavil a podíval se Zackovi do očí a čekal co provede

Vše šlo s klidem a atmosféra byla celkem přátelská, ale pak se vše posralo jedinou mojí otázkou. Byla naprosto nevinná, nechtěl jsem znát přesnou adresu a nezlobil bych se, kdyby mi neodpověděl, ale Jery to vzal jinak. Možná věděl celou dobu co jsem zač. Řekl že bydlí kousek odsud a pak se prořekl, když se přiznal že je magian. Zaskočeně jsem se na něj podíval a má ruka se hned na to ocitla u nože připevněném na stehně. Otočil jsem se k němu, ale on se ke mě otočil zády. Měl jsem možnost ho zabít. Bylo by to jednoduché, ale vyčkával jsem. Otočil se ke mě zpátky a já byl připravený na cokoliv. Byl jsem ve střehu. Ruku jsem měl stále na noži, abych ho mohl vytáhnout hned, když bude třeba. Nadával tam na sebe a houpal tělem, dokud se nezastavil. Pak se mi podíval do očí. Pohled jsem mu oplácel a vážně jsem nevěděl, jestli ho mám zabít nebo ne. Dřív mi tohle rozhodnutí takový problém nedělalo. "Proč jsi mi to řekl?" Zeptal jsem se a o krok od něj ustoupil. Asi jsem mu nechtěl ublížit, jenže byl nadpřirozený a ty jsem měl zabíjet. "Lovci nadpřirozené nepoznají... Ani normální a ani inkvizitoři, jestli vůbec víš co to inkvizitor je." Řekl jsem, je spoustu nadpřirozených neznalo a chtěl jsem. "Jsem inkvizitor Jery... Teď už je jedno jestli to budeš vědět nebo ne." Řekl jsem, nemohl jsem uvěřit tomu co řekl. Po dlouhé době jsem s někým dokázal zase strávit celkem příjemnou chvíli, ale teď jsem nevěděl co mám dělat...

"no doprdele" zařval snad na celé kolo, začal se strachy třást a jen čekal kdy se mu podlomí kolena "tys to nevěděl? Já myslel že nás nadpřirozené cítíte, pochopím když mě budeš chtít zabít je to tvoje práce, ale budeš mi muset slíbit že se postaráš o Boba, a taky se s ním chci naposledy rozloučit " vyndal si gekona z kapuci a pohladil ho po hlavě " Bylo mi s tebou dobře kamaráde " dal si jo zpátky na rameno a hleděl na Zackyho " Většinou je smrt to co si přeju ale s tebou to bylo tak fajn...... Bude škoda to takhle ukončit..... No co se dá dělat musíš vykonat co je tvoje práce " naposledy se usmál a jen se slzami v očích Zackyho obejmul "snad na tebe nezapomenu" v objetí zůstal a čekal jeho reakci

Nemohl jsem to udělat. Nechtěl jsem a zároveň jsem věděl že je to špatně. Chtěl jsem si to procházkou v lese v hlavě urovnat, ale teď jsem v ní měl větší zmatek než předtím. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil. "Nevěděl jsem to a kdybys mi to neřekl, měl bych tě nejspíš za člověka." Řekl jsem a pak už ho jen poslouchal. Loučil se s gekonem a dokonce se smířil se smrtí. Ostatní by bojovali a připravili o život spíš mě, ale Jery měl jiný přístup. Nejspíš tenhle svět pořádně neznal. Možná v něm byl jen chvíli.
Jery řekl že to se mnou bylo fajn a já měl stejný názor, jenže naše rozdílné světy tohle nedovolovali. Usmál se a se slzami v očích mě objal. Nečekal jsem to a nevěděl jsem jak na to reagovat, stejně jako na spoustu dalších věcí co Jery dělal. Byl zajímavá osobnost, jen toho spoustu nevěděl. Vzal jsem nůž a objetí mu oplatil. Nůž jsem nastavil hrotem proti jeho zádům a připravený ho zabít jsem zaváhal. Přišlo mi že jsme si rozuměli, byla by škoda to zahodit. Ruka se mi začala třást a já musel nůž nakonec sklonil. Nedokázal jsem ho zabít. "Nemůžu." Řekl jsem poraženě a odtáhl se. Nůž jsem vrátil do pouzdra a otočil se k němu zády. Kdyby mě viděli ostatní lovci, nejspíš by mě pověsili, ale už jsem je jednou zradil no ne? Prostě jsem nemohl zabít někoho jako byl Jery. "Možná bysme měli pokračovat v lovu..." Poznamenal jsem, přišel jsem si jako zahnaný do kouta. Měl jsem rozporuplné pocity a nemohl jsem s nimi nic dělat.

Byl připraven zemřít, když ucítil špičku nože na svých zádech objetí zesílil a zavřel očí, připravil se ale když nůž sklopil se slovy "nemůžu" Vykulil oči ještě víc, jak se otočil zády tak šel Jeryho vedle něj a položil mu ruku okolo krku "děkuju moc" usmál se a polkl strach který v sobě měl i přes to že byl smířený se smrtí, měl hrozné nutkání mu dát pusu na tvář ale vyřešil to pohledem do země, opět byl lehce červený "nevím, jak se ti odvděčím, asi za to že si mě nechal dále dýchat kyslík " zasmál se a přitulil se k němu blíž je skvělý, vážně, asi bych mu dal pusu na tvář ale mohl by si myslet Bůh ví co tak že radši ne " Neříká se tomu co mezi námi vzniklo přátelství?" opět se usmál a zvedl pohled na jeho krásné a sametové tváře "to že si to neudělal z tebe nedělá slabocha dokázal si tak to že máš nějaké City a nejsi jak ti ostatní lovci bez špetky citů a respektu" ještě více se k němu přitulil a šli dále do lesa

Potom co jsem nůž otočil proti němu, byl jeho stisk pevnější. Nechtěl jsem to udělat a tak jsem to nakonec nechal být. Zapíral jsem sám sebe. Otočil jsem se k němu zády abych zavrhl chuť na jeho smrt a on pak přišel ke mě a dal mi ruku kolem krku. Poděkoval a usmál se. Podíval jsem se na něj a pak pohled zase odvrátit. "Nechci za to nic..." Řekl jsem jednoduše a odtažitě, byl jsem zahnaný do kouta a potřeboval jsem z něj ven. Přitiskl se ke mě blíž a já ztrácel kontrolu. Byl fajn, ale momentálně dost riskoval. "Nejspíš..." Promluvil jsem, když se zeptal na přátelství, ale pořád na to bylo svým způsobem dost brzo. "Jen to potřebuju trochu vstřebat..." Řekl jsem, nebylo to jednoduché rozhodnutí. Proto jsem ho po chvíli jemně odstrčil od sebe. Měl jsem pocit jako bych nemohl dýchat. Potom jsem si všiml jelena. Skrčil jsem se a ztichl, abych ho nevyplašil, ale zatím jsem vyčkával.

Když ho odstrčil..... No čekal to, moc tlačí na pilu, když zalehl a ztichla udělal to samé ale nevěděl proč "co tam je?**" Zašeptal potichoučku, pak si sedl do tureckého sedu a začal čarovat, naštěstí to nedělalo hluk ani světlo, vytvořil si luk a dva šípy, na víc se nezmohl "jakou máš mušku? Protože já mizernou" usmál se a podal mu luk a šípy a vyhlížel a stále nevěděl proč leží na zemi a musí být potichu

Nechtěl jsem ho odstrčením urazit, jen to bylo trochu moc. Pak se ale naštěstí ukázal jelen a veškerou mou pozornost svedl na sebe. Skrčil jsem se a přestal se hýbat. "Jelen." Zašeptal jsem, i když i to mohl slyšet. Vytáhl jsem nůž, přiblížil se a klekl si na jedno koleno. Co dělal Jery jsem nevnímal, ale pak mi podal luk a šípy. Podíval jsem se na jelena a pak na Jeryho. Chytil jsem ho a stáhl před sebe. Luk a šípy jsem mu nechal. "Je tvůj... Já tě navedu." Řekl jsem a pousmál se. Byl jsem za ním, abych viděl kam míří a mohl ho navést správně. Jakmile Jery zamířil, napravil jsem jeho držení luku. "Miř oběma očima." Zašeptal jsem a stále kontroloval jeho držení luku. "Dej si na čas..." Dodal jsem klidně. Potřeboval vědět, že má času dost, aby tětivu nepustil příliš brzo a trefil se přesně...

Usmál se a zhluboka se nádech a zamířil tak aby ho mohl navigovat což se stalo a on mířil konečně dobře "děkuju moc.... " zamířil jak mu řekl a s jistotou vystřelil a hele, trefil se, začal jásat "Joooo, děkuju moc" byl hrozně rád že něco po dlouhé době ulovil a ještě s tak skvělým člověkem po boku, no spíše za zády, bohužel neudržel se a otočil se a dal mu pusu na tvář a než stihl zareagovat běžel k jelenovi co mu řeknu až se vrátím nebo on ke mně přijde???!?!! Nějak to u hraju chvilku panikařil ale nakonec se uklidnil a čekal u jelena

Navigoval jsem jeho střelu. To ticho a klid předtím než šíp vystřelí bylo chladné, ale příjemné. Byl jsem soustředěný jen na lov. Jako bych mířil já sám a Jery tam vůbec nebyl. Když ale poděkoval, tak trochu to narušil. Nevadilo mi to, jen už jsem nebyl tak jistý a střela mohla být nepřesná. Trefil se a začal jásat, jenže jeden šíp jelena skolit nemohl. Takové zvíře mohlo nabrat druhý dech a zabít toho, který ho původně lovil. Pousmál jsem se na něj, ale vyhráno nebylo. Pak mě políbil a mě se zastavilo srdce. Nechápal jsem to, bylo mi jasné, že to nebylo jen přátelské gesto a o to víc jsem byl zmatený. Nakonec utekl k jelenovi. Zamračil jsem se a podíval se na zvíře na zemi. Mrtvé ještě určitě nebylo, ale on k němu běžel, protože zpanikařil. Vykročil jsem k němu, ale nevěděl jsem co říct. Cítil jsem chybu, kterou jsem udělal a nemohl jsem tu dál být. Možná jsem ho mohl i varovat před jelenem, ale teď jsem nebyl v rozpoložení ve kterém bych byl schopný čelit Jerymu. Nakonec jsem se tedy otočil a šel pryč. Ještě jednou jsem se ohlédl, ale nakonec jsem se přeměnil a zmizel z jeho života. Neměli jsme se potkat... A teď už jsem si tím byl jistý.