Najít si priority. Vytyčit si jeden bod, ke kterému budu ubírat veškerou svou energii a naději. Na tohle myslela, když obírala nebožtíka o obsah kapes a následně i svršky. Mezi takovými poklady, jako byl například utopený mobil, ubrousek s jídlem, rozmočený zápisník bez propisky, rozbité hodinky a vyplavená peněženka, našla i klíče od domu, ke kterým byl připevněný malý nožík, dále napůl prázdné plato Ibalginu, žvýkačky a zapalovač. Žádné cigarety. K čertu...Vše nalezené rozdělila do tří hromádek, tedy to, co se bude hodit, to co nejspíš nebude a to, co se bude hodit jí. Do té třetí zařadila nebožtíkovy kalhoty a košili, obojí pečlivě rozprostřela, aby si po ohledání zbytku mrtvého osazenstva mohla udělat pohodlí. 



Nikdy se nehádej s blbcem - stáhne tě na svou úroveň a tam tě převálcuje. Tak to znala již z úst svého otce, který jí tímto vysvětlovat podstatu vztahů mezi ním a věřiteli. Byl vždy velkým diplomatem, který by se dokázala vymluvit i z vraždy, zatím co by zemřelého zakopával na zahradě. 



"Už jste skončil?" Zadívá se na něj s nezaujatým úsměvem, prozrazujícím, že v jejích očích už může jedině klesnout. "Pro Vás vždy Lady, pane Greyi." Odpoví mu jasně a stručně. Na vymrčování a vyskakování si nějakého človíčka není zvědavá. To co nyní převedl je jen a pouze jeho vizitka. Následně si opět vyhrne promáčenou večerní róbu a přesune se k dalšímu zemřelému. Byl to muž, zřejmě kolem třicítky. V kapsách měl zhruba to stejné, co předešlý nešťastník, jen o jednu poloprázdnou krabičku promáčených Camelek a skoro plnou placatku vodky navíc. Opět věci přidala na hromádku, jen nyní se podívala, kdo byl muž zač. Z občanky vyčetla jméno Alfred Morris, narozen 1. 6. 1990, svobodný. Podle zlatých karet, šeků a vizitek na pár velkým ,,zvířat", poznala, že šlo o zazobaného nováčka v rybníčku žraloků. Škoda, že skončil dřív, než si stihl kdokoliv kousnout. Ani ona by se nenechala dvakrát pobízet. Jeho oblečení nicméně taky padlo na jednu z hromádek. Bude se to hodit na podpal, či cokoliv jiného. Třetí obětí zkázy jménem "Gray to podělal" byla starší žena. Tu tam párkrát zahlédla, když se ptala po svém manželovi, který zatím u baru uplácel mladé slečny drinky v naději, že s ním prohodí aspoň pár slov. Jo, krize středního věku je zlo. Snad to Lady nikdy nepotká. Udělá pro to vše. Dáma u sebe nicméně, krom šatů a obuvi, nic neměla. Lady by se už zvedala, kdyby jí do očí neuhodila stříbrná brož, kterou měla žena ledabyle zapletenou ve vlasech. Zázrak, že o ni v moři nepřišla...no, přijde o ni teď. Lady ji vytáhla a sepnula si s ní své vlasy. S tímto pohybem se i ohlédla na zbytek osazenstva. Bylo příjemné vidět ty zjevné trhliny v jejich vzájemných vztazích. Dodávalo jí to tolik potřebnou energii a sílu, kterou v noci ztratila. Zároveň jí to ale nutilo přemýšlet nad Alecem. Nad tím, jak krátce ho znala a jak skvělý vztah navázali. Byl plný pochopení, úcty a respektu, bez strachu, bez podmínek a odporných slov typu "vzdal/a bych se pro tebe všechno" a " jsi mi vším". Elegantní bohém, noblesní zabiják. Nebyl dokonalý, ale to ani ona ne. Pro něj by žila dál. 




"Čistě prakticky, jak asi působí upíří krev na obyčejného člověka?" S touto spíše řečnickou otázkou se otočí na Dannyho, kterému nejspíš dalo zabrat vypotit ze sebe tak zmatečnou větu. A nebo ještě hůř, nedalo mu to žádnou práci... V každém případě se mu tímto snažila přemýšlení usnadnit. Zřejmě se ještě nesmířit s tím, co je. Lady to naopak brala jako smíření se s dočasným stavem. Teď jsem člověk. Co bude pak začne řešit, až se odtud dostane. Možná osloví nějaké své známé a nechá se obdařit vampírskou krví. Jistě by tím získala více, než jako upír. A nebo by si začala hrát s magií a oslovila nějakou čarodějku? A nebo... a nebo by si splnila to, po čem už dlouhé roky marně prahne - získala by potomka. Při této myšlence se jí zatajil dech a duše dojetím povyskočila, když si představila malé novorozeně v náručí. Ten vrnící uzlíček radosti. 



Poté, co skončila s ohledáváním pláže a mrtvých, vzala si z písku kalhoty a košili, obojí už suché, a odešla k okraji lesa. Tam si z velkých listů a větviček postavila provizorní zástěnu, za kterou obnažila své mladě vyhlížející tělo, nyní překypující životem. Otřela ze sebe písek a šaty přehodila přes věcem. Pásek u kalhot musela utáhnout až na poslední dírku, u košile pak zasukovala do sebe dolní dva cípy, aby zjemnila a dodala eleganci výslednému produktu. Na molo by s tímto nešla, a určitě to bylo pohodlnější než večerní róba. S tím i vyšla mezi ostatní, kde své původní šaty položila do písku na proschnutí. "Ještě si pamatuji vůni upečených ryb." Pronese a nezaujatě se pousměje. To už se ale ozval její hladový žaludek. Proto si sedla do písku a zatím co oni odcházeli, Lady hodila oko po Alici.

---

The vampire aristocrat

Aurora plácala pátý přes devátý a jediné její štěstí bylo v tom, že Alice měla příšernej dojezd po Ladyně krvi. Nejradši by sežrala sama sebe, držela si hlavu pod vodou a nebo křičela tak dlouho, až se celé její tělo převrátilo naruby. Fakt, že uvízli na ostrově bez schopností jí na pocitu štěstí nepřidal, i když jak Dann, tak Aurora vypadali, jako kdyby si tu měli užít báječnou dovolenou. Auroru už poslala do hajzlu, takže nebylo potřeba to dělat znova a zbytečně plýtvat energii. ,, No jasně, za to ty vždycky říkáš všechno, že jo!" Zasmála se , vlastně to byl spíš výsměch. ,, To mi prozraď, proč si mě ještě nehodil žralokům... evidentně mě totiž vůbec nepotřebuješ, protože kdyby ano, ukázal bys mi tu zkurvenou tombolu! Řekla bych ti, že to ZKURVENÝ vejce je bouda!!" Řvala na něj až byla rudá vzteky. Tu magii by poznala, zvlášť takhle silnou. A nebo by neřekla nic a teď by si to hezky užila mimo loď a hlavně mimo ostrov. Taky možnost. Danny taky neměl úplně sluníčkovou náladu, ale to se dalo pochopit, protože to celý posral hlavně on. Odešla od nich, protože se chtěla jít rozpadat někam mimo jejich zorný pole. Cítila se hrozně, mizerně, na nic a k tomu všemu jí bolelo celé tělo. Robinsonka Aurora mezitím ulovila ryby, pochopitelně jen tři, protože víc ryb v oceánu nebylo a nezapomněla přitom dodat, že Alice nic nedostanete. Uchechtla se. Rozhodně neměla v úmyslu prodlužovat svůj život na ostrově tím, že se nají. Louise sice byl na některé věci spolehlivý, ale co se týkalo pracovní morálky, byl k ničemu, podobně jako ona sama. Jestli si měl něčeho všimnout, tak jedině omylem. Z Lady se mezitím stala kuchařka a jediný co na tomhle bylo fajn, byl ten rozdělaný oheň. Všimla si, že po ní hodila očko a tak nevzrušeně zvedla obočí. ,, Bejt člověk je na hovno, co?" Pousmála se.

Napriek všetkému čo sa udialo na lodi a strate schopností  boli stále spolu. To je jej priorita. Neopustiť ho v najhorších časoch. I pri love rýb vidí po ňom, že sám nevie čo robiť. Ale bol tak sexy aj keď len stál na mieste. Vždy sa za ním obzrie, trochu ju aj týmto rozptyľoval. Lebo sa vždy uškrnul keď sa zohla, lebo tuší čo za tým je. 
Už ho dlho pozná a ich vzťah sa kto vie ktorým smerov presúva. Ale vie že i keď nemajú schopnosti, je mu stále verná, oddanná partnerka v dobrom aj zlom. Ešte zatiaľ nezistil choroby, ktoré ho zmôžu ako smrteľná chorobá na šesť písmen (soplík) Po ulovení rýb s nie nadšeným pohľadom na ne vyberie aj s Dannym k pahrebe, kde spraví oheň. Pri tom sa pozerá na obe zúčasnené ženy, ktoré boli v ich spoločnosti. Neboli na výlete to je jej jasné a že Danny trpí. Tiež jej chýbajú schopnosti. Možno taká premená na šelmu, alebo niečo čo by pomohlo pri love, alebo lození. Pozrie na Dannyho, ktorý nadáva na to, že vyliala alkohol. "Ako človek sa rýchlo opiješ. Pamätáš sa ako sa ja správam, keď som opitá. Kto vie čo by to s tebou spravilo v ľudskom tele." Nechcela, aby si opil hlavu a potom nevedel čo sa okolo neho deje. "Potrebujem ťa mať triezveho. Nikdy nevieš kedy prepne Alice od hladu a mohla by pokojne zabiť nás." Zodvihne pohľad na Lady, ktorá hľadal veci, bola stále tak elegantná a krásna. Je vydieť po nich že sa držia spoločnosti, kde vládli kto vie aký šľachtici. Až na Alice, ta vyrástala zrejme medzi buranmi. Pohladí Dannyho po tvári a usmeje sa. "Ja ti rozumiem láska." Usmeje sa viac do bozku, ktoré ju nikdy neomrzeli. Stále úžasne bozkával ale tiež nezaostala. Len pri otázke ohľadom Lionela sa naň potichu zadívala. "Ochranu?" Bola prekvapená čo od nej chce. Prisunie si k sebe tašku  a tu pomalý prehrabuje a prezerá čo tam má. Vytiahne tubu, ktorá vyzerala ako kovová trubica s otvorákom ako na paštekách. "Ale nepýtaj sa ma prečo to mám, myslela som že sú to žuvačky..." Jej problém s čítaním bol na mieste. Nechodila nikdy do školy, preto sa pomylila nad tým čo tam písalo. "Píše na nich gums.. tak som myslela že sú to žuvačky..." Dala si mokrý prameň vlasov za ucho a pozrie nevinne na Dannyho. "dúfam že nemáš v pláne sa s nimi vyspať. Vieš že spravím všetko čo chceš. " To bola oddanosť k nemu. Hrozne ho miluje a vzťah sa viac a viac zväčšil a upevňuje tým že ma v nej spoľahlivosť. Aj to že mu dala tu vakcínu. Strašne váhala či to mala urobiť. "Ak by si sa premenil, vieš že.." Hladila ho po stehne sediac vedľa neho a odkladajúc kondómy v tube do tašky. "tvoje ľudské telo by muselo zomrieť a kto vie či by si sa prebudil...Nehovoriac o putu..." Posledné slová povedala sťažka, lebo Alice by radšej hodila žralokom sama. Chytí palicu a opeká rybku nad ohňom. Krásne rozvoniavali. Mať chvost a uši, tak by ním vrtela od radosti. Pozrie na Dannyho, ktorý sa bál o to žeby sa upracovala k smrti. "Ak by som sa upracovala k smrti, stále by si ma mohol premeniť." Zasmeje sa nad tým a krúti hlavou. "ja si zas neviem predstaviť, aké je to byť vampírom upírom...Určite je to iné dobrodrúžstvo." Upečenú rybku dala na palmový list, aby nebola od piesku, ktorý bol všade aj na kameňoch. Opatrne prstami rybku rozondila a vybrala kostičky, ktoré hodila do ohňa. Pomaličký si lest s rybacím mäskom presunie k Dannymu. "ham, skús to. Určite ti bude chutiť." Pomalý mu to dá do ruky "pozor horúce pofúkaj si to. Lebo si spáliš jazyk." Usmeje sa na neho a vezme ďalšiu. Lady nechá, nech si spraví so svojou rybkou ako chce. Vezme ďalší list, znovu vyberie kosti, ktoré by fakt mohli spraviť šarapatu v ľudskom tele "opatrne hlavne, môže byt tam kostička, takže opatrne.." Pomalý stane aj s rybkou a prejde k Alice hlbšie do džungle. "na.. Zjedz to, inak ti lepšie nebude. "Vidí že od nej to z ruky nevezme, tak jej to nechá na pníku vedľa nej. "Odlož svoju tvrdohlavosť Alice, teraz by sme mali byť ako jeden tým..Aj keď v ľudskom tele ťa stále môžem nakopať." žmurkne na ňu.  Chýbajú jej zmysli pre orientáciu a citlivý sluch.  Takto by sa lepšie potrava hľadala, nehovoriac o čuchu. "bez schopností je to naozaj na hov.." Hrýzla si do spodnej pery a zodvihla hlavu. Obzerá sa či nie je niekde ovocie pre ňu. No zbadá Ananás "Oh! poklad!" Vojde hlbšie do džungle, že sa im stratí na chvíľu z dohľadu. Nájde dve ananási na zemi, ktoré boli už zrelé. Chytí ich za listie a výťazne s nimi sa otočí len čo ich zodvihne zo zeme. No ostane zaskočená, lebo sa im stratila z dohľadu. "Danny? láska?!" Pozrie na náramok, ktorý má stále na sebe a po jeho poznámke o ceste domov. No počuje potom ako Alice znovu nadáva a tak šla po hlase. Odľahlo jej keď videla mrchu Alice a hneď rýchlim krokom šla za Dannym. Položila si Ananási vedľa neho. "som sa takmer stratila...To sa mi často nestáva.." Naozaj jej nebolo jedno, keby sa stratila. Posadí sa vedľa Dannyho a vytiahne nôž z batohu. "som myslela že chytím infarkt.. nebolo mi jedno keď som vás nepočula.." Olúpe ananás a odkrája si kúsok a da do pusy. Ďalší kúsok, ktorý odkrojí dá Dannymu k perám. "Ochutnaj ma to šťavu a je to sladké. Hovorí sa, že ananás je pre mužov niečo ako afrodiziakum a ich semeno po konzumovaní je sladké." Zamyslene mu to dá ochutnať a zomkne pery k sebe, znovu ten pohľad že to asi hovoriť nemala. Ďalší kúsok si dala do pusy a aj s tým ovocím sa podelila. No sama po sebe cíti, žeby si pospala. Vkuse niečo rieši behá a stará sa. Pri jedení si hlavu oprie o Dannyho rameno a nachvíľku privrie oči. Len počúva ich, šum mora. Už by radšej bola v jeho veľkej posteli a tam sa k nemu túlila, než tu. Pootvorila oči a díva sa pred seba do ohňa zamyslene. "pôjdeme pohľadať vodu?" Aj keď Ananás im dal nejakú tu šťavu, aj tak v tomto teple, kto vie ako dlho vydržia. "Luise by nás mohol nájsť. Sľubila som mu na Vianoce horúcu čokoládu podľa môjho receptu." Pozrie na Dannyho. S Luisom mala dobrý vzťah, ale kto vie na akej strane hraje, určite drží pri Alice a keby mohli obaja by sa jej isto zbavili. Ale verí že v Luisovi je nejaké dobro a sú priatelia. Nie ako s Alice.

Zeptal jsem se Sedrica, zda jeho otec zemřel. Byl jsem chladný, ale jen protože jsem v tom žil každý den už pár tisíc let. Bral jsem životy, pomáhal jim na druhý břeh a narozdíl od lidí, co tu po nich zůstali, se oni odebrali v klidu pryč, aspoň většina. Sedric se neovládl, nebo měl jen nutkání mi vrazit, každopádně mi dal pěstí do tváře. Bolest mi vystřelila do celé tváře, ale narozdíl od nich, já neměl jakožto smrtonoš posunutý práh bolesti, takže nic co bych už necítil. Sedric byl naštvaný a to jen potvrzovalo, že přišel o otce, tedy nejspíš. Sedric si pak udělal oštěp, ale dost nemotorně při tom vytrhl z ruky nůž Alecovi, takže se pořezal. Nakonec odešel do vody chytat ryby a tak jsem se rozhodl zamířit do pralesa. Mohl jsem tam něco najít vodu, nebo zdroj jídla, ale taky jsem tam mohl najít něco nepříjemného. Kývl jsem na Grace, která řekla abych byl opatrný a pak zmizel. Dával jsem si pozor nejen na to co je kolem mě, ale taky kam jdu a hlavně abych byl schopný se pak vrátit. Šel jsem jedním směrem, abych si to prozatím nedělal těžší a pak si mezi stromy všiml něčeho co tam nepatřilo. Dřepl jsem si, abych to prozkoumal. Byl to nastražený vlasec, ale kam vedl nebylo poznat. Rozhlédl jsem se, ale vládlo tu hrobové ticho, až na vodu, která nedaleko šuměla. Kolem mě nebyl jediný život. Zvíře ani člověk, ale zdání mohlo klamat a tak jsem odešel od vlasce a vydal se za vodou. Opatrně a obezřetně jsem došel až k jezírku. Nebylo nijak velké, ale vypadalo příznivě. Bylo schované. Opatrně jsem došel až k němu a potom co jsem se rozhlédl jsem se napil. Voda byla teplejší, rozhodně to byl velký rozdíl od té ledové, ve které jsme se ještě před chvílí všichni koupali. Rozhodně stálo za to se vrátit a říct o tom ostatním. Po nějaké době jsem se vrátil. Sedric už stihl chytit rybu...nebo spíš žraloka. "Působivé." Řekl jsem, ačkoliv byl ještě mrňavý. Chytit rybu chtělo trpělivost a všichni jsme viděli, že tu Sedric postrádá. "Našel jsem vodu." Řekl jsem všem přítomným. "Je to trochu dál." Řekl jsem a podíval se Alecovi na nohu. "A nevím jestli je to bezpečné." Dodal jsem a začal pracovat na ohni, protože Sedric zavelel, ačkoliv nenápadně. 

Snažila se pochopit, co se děje mezi Sedricem a Valerianem. Jejich spor začal už na lodi, když se tam Val zjevil z ničeho nic, ale nepůsobil nepřátelsky, spíš naopak. Oba dva jí pomohli a tak bylo těžké, přidat se ani nějakou stranu. Teď bylo ale důležité, aby všichni drželi stejnou stranu provazu a snažili se spolupracovat, jenže Sedric byl agresivní a nepřátelský. Ještě jednou si prohlédla mušli, která byla krásná a tvarovaná tak, že se z ní opravdu dalo pít. Valerian zmizel do lesa a Sedric se vydal na lov ryb. Grace si připadala zbytečná a nevyužitá, jenže po tom všem, byla stále vyčerpaná. Voda z kokosu jí dodala trochu energie a když ho i kus snědla, bylo to ještě o něco lepší. Sedric vytáhl z moře dost velkou rybu pro všechny, ale oheň stále nebyl. Pak přišel i Valerian, který jim oznámil, že našel vodu. ,, Vážně?" Opřela se o kámen a vstala. ,, Možná by bylo lepší, přemístit se ke zdroji. Uvnitř si snáz postavíme přístřešek a i kvůli dřevu, by bylo lepší rozdělat oheň tam.." Pousmála se na Valeriana. Taky bylo dobré, být někde, kde tolik nepálilo slunce. Trochu vrávoravým krokem došla za Alecem a Sedricem a klekla si k nim. ,, Můžu se na tu nohu podívat? Jsem doktorka.." Jakékoliv zranění na takovém místě jako byl tenhle ostrov se mohli stát dost nebezpečným a to nejen pro zraněného, ale taky pro celou skupinu.